Historie školy 1945–2000

Po skončení druhé světové války byla ve škole obnovena výuka českými absolventy ze sklářských ateliérů na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, mezi kterými vynikal zvláště sklářský výtvarník René Roubíček, společně s A. Háskem, J. Hudíkem, J. Khýnem a L.Havlasem. Reaktivování bývalé německé státní odborné školy sklářské schválila vláda 24. srpna 1945, prozatímním správcem a profesorem byl ministerstvem školství a osvěty jmenován Josef Khýn, který obnovil pedagogický sbor a organizaci školy. Koncem roku 1945 předává Josef Khýn funkční školu novému řediteli Ladislavu Havlasovi, sochařovi a rytci drahokamů. Po ředitelském období Ladislava Havlase byla škola v roce 1952 uzavřena v důsledku regulace sklářského průmyslu a jeho odbytových potíží po roce 1948. V roce 1957 byla škola v souvislosti s plánovaným rozvojem spotřebního průmyslu a s impulzy, jakými byla mj. připravovaná účast na výstavě Expo 58, opět obnovena. K znovuotevření školy by opět povolán Josef Khýn. Od roku 1962 se z této pobočky stala samostatná Střední průmyslová škola sklářská s nově jmenovaným ředitelem Josefem Khýnem. Začínala tradičními odděleními malování a broušení skla a novým oddělením konstrukce a tvorby osvětlovadel. V roce 1969 k nim přibylo rytí skla. Tato čtyři oddělení má škola dodnes a žáci v nich pod vedením svých pedagogů dosahují pozoruhodných výsledků. 110. výročí škola (1966) oslavila výstavou v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, která kvalitou vystavených prací vzbudila zájem jak u odborníků, tak i sklářských podniků. Za působení ředitele Josefa Khýna došlo taktéž k rozšíření výuky o obory konstrukce a tvorba osvětlovadel a rytí skla. V roce 1970 se stal ředitelem výtvarník Josef Hospodka, pracující s hutním sklem v Chřibské. Roku 1981 byla škola v souladu se školskou reformou přejmenována na Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou. Novým výtvarníkem brusičského oddělení se stal jmenovaný ředitel Vladimír Klein. Po roce 1989 škola navázala kontakty se zahraničními sklářskými školami a dalšími institucemi na celém světě. V roce 1990 se stal ředitelem Karel Rybáček, za jehož funkční období byly zakoupeny elektrické pece na tavenou plastiku, do výuky bylo zavedeno také foukání skla u kahanu. Od roku 1992 byla zahájena spolupráce a výměnné stáže se sklářskou školou v německém Rheinbachu. V letech 1993–1994 proběhla rekonstrukce původní školní budovy. V roce 1997 pak byl ředitelem jmenován Pavel Werner, vyučované techniky byly doplněny o vitrografii, maturitní práce studentů škola prezentovala na četných výstavách.