Historie školy 1900–1945

První absolventi školy v Kamenickém Šenově studovali ve Vídni na uměleckoprůmyslové škole již v 70. letech 19. století a další je následovali. Ve 20. a 30. letech 20. století se již někteří hlásili také na uměleckoprůmyslovou školu v Praze, která budoucí sklářské výtvarníky ve specializovaných sklářských ateliérech vychovává již přes sto let. Po roce 1882 převzal odpovědnost za odborné školy stát a vznikla tak C.k. odborná škola pro sklářství a kovoprůmysl (K.K. Fachschule für Glas- und Metallindustrie). Druhý ředitel Leo Chilla (1856–1923), který navázal velmi plodnou spolupráci s vídeňskou sklářskou firmou J. & L. Lobmeyr, se snažil studentům zprostředkovat kontakt se zahraničními trendy v užitém umění.Na přelomu století však školu poznamenala odbytová krize českého skla a zpoždění za novými požadavky trhu, které přišly s nástupem secese.

Mezi pracemi žáků a jejich učitelů jsou malby a rytiny ovlivněné historismem a orientálními motivy z 80. a 90. let 19. století, secesní malované, ryté a zejména barevně přejímané a probrušované vázy, předměty ve stylu art deco z 20. i funkcionalistických tendencí 30. let a všechny mají vysokou řemeslnou i výtvarnou úroveň. Po roce 1918 přišla škola o tradiční spojení s vídeňským uměleckým světem, postupně se ale rozvíjela spolupráce s pražskými institucemi. Čerstvý vzduch v podobě nového stylu Art deco na škole zavládl s příchodem ředitele Adolfa Beckerta (1884–1929), který se zasloužil o úspěch školy na výstavě malovaného skla. Ředitelem školy mezi světovými válkami byl Alfred Dorn, který byl v roce 1941 povolán do wehrmachtu, do konce války ho v řízení školy zastupoval Wilhelm Rössler. Po vysídlení Němců se stal Dorn v roce 1948 ředitelem nově založené sklářské školy v německém Rheinbachu, kde s ním učili také další z Kamenického Šenova odsunutí učitelé německé národnosti. V roce 1945 přešla škola zcela do českých rukou a z pražské UMPRUM povolaní mladí výtvarníci začali budovat novou etapu sklářského vzdělávání v Kamenickém Šenově.